Ani Covidem 19 poznamenané září letošního roku nebylo pro v pořadí již XVII. mezinárodní filmový festival VODA – MOŘE – OCEÁNY překážkou.
Jistěže, jihočeská Hluboká, která se opět stala základnou festivalového dění, se nebezpečí nákazy postavila se vší vážností. Návštěvnost, díky přijatým opatřením, byla v porovnání s minulými ročníky samozřejmě nižší. Na úroveň filmové přehlídky to ovšem žádný vliv nemělo.
Dramaturgie letošní filmové přehlídky opět nezklamala. Nabídla dlouhou řadu dokumentárních filmů. Cílem, který se podařilo naplnit vrchovatě, bylo prezentovat a ocenit filmová díla zabývající se světem sladkých i slaných vod, podněcovat jejich tvorbu v mezinárodním měřítku a rozšiřovat tak poznání lidí i jejich zájem o problematiku ochrany této oblasti životního prostředí i dění ve světě.
Lidé, především pravidelní návštěvníci již vědí, že festivalová přehlídka je soutěžní. Porota neměla rozhodně snadnou práci. Nabídka byla bohatá, skvělou podívanou slibovala již jména mnoha tvůrců. Nechyběli mezi nimi například Claudia a Hendrik Schmittovi z Německa, Francouz Bertrand Loyer, anebo Ruska Kozlova, či Američan Jim Casey a mnozí další, včetně našich Honzy Bartoně a Miroslava Náplavy.
Všechny promítnuté snímky byly skvělé, vyhrát ale mohly jen některé z nich. Nakonec se to v jednotlivých kategoriích podařilo filmům Vydří ostrov, Pod hladinou za mořskými legendami 2, Poklady na dně moří, Komunikace s delfíny a Proměna Okavanga 1.
Festival, jak je už nepsaným zvykem, nebyl ani letos jen a pouze o filmech. Zaznělo mnoho přednášek z řad jednotlivých tvůrců. Nemohly chybět ani výstavy fotografií nebo vystoupení hudebních těles a skupin pod širým nebem.
Nakonec byli spokojeni všichni. Tvůrci, hosté, diváci a také partneři festivalu, mezi kterými nemohl ani letos chybět EDIKT a. s., si po pěti festivalových dnech navzájem popřáli, aby následující ročník proběhl bez těch všech nezbytných opatření, způsobených Covidem 19 a už příští rok se těšil opět tradičně velikému zájmu návštěvníků.
